EliLu - pryskyřice, korálky a radost ze společného tvoření

Někdy ruční tvorba nezačne velkým plánem, ateliérem ani jasnou představou o značce. Někdy začne úplně obyčejně – doma, mezi každodenními povinnostmi, dětmi, prací a potřebou najít si chvilku jen pro sebe. Právě tak vznikla značka EliLu.

Za značkou stojí maminka Lucie a její desetiletá dcera Eliška. Dcera si našla nový koníček ve výrobě náramků z korálků a stále hledá další inspiraci, co tvořit dál. Lucie zase hledala způsob, jak se doma odreagovat, být chvíli sama se sebou, ale zároveň zůstat dětem nablízku.

Postupně ji zaujala tvorba z pryskyřice. Nejdřív sledovala jiné tvůrce na TikToku, potom začala zkoušet vlastní výrobky a nakonec ji celý proces opravdu chytil. Dnes tvoří přívěsky, šperky, záložky do knih, žetonky do vozíků a další drobnosti. Eliška k tomu přidává své korálkové náramky a přívěsky.

EliLu: značka složená ze dvou jmen

Název EliLu vznikl jednoduše a osobně. Je spojením jmen Elišky a Lucie. A právě v tom je hezky ukrytý celý základ značky – nejde jen o výrobky, ale také o společné tvoření, rodinné propojení a radost, kterou si každá z nich našla po svém.

Lucie s dcerou pocházejí z malé vesničky mezi Litomyšlí a Svitavami. Tvorba pro ně zatím není hlavní obživou, ale radostí, kterou postupně rozvíjejí. Lucie by časem ráda posunula tvoření až k vedlejší činnosti. Dnes je to pro ni hlavně odreagování, možnost seberealizace a únik od běžných starostí.

Tři slova, která podle ní značku vystihují, jsou rodina, spojení a koníček. A přesně tak EliLu působí – jako začátek cesty, kde se zkouší, hledá, učí a každý povedený výrobek dodává odvahu pokračovat.

Když dcera začne tvořit a maminka se přidá

Impulzem k tvorbě byla Eliška. Začala vyrábět náramky z korálků a Lucii to postupně přivedlo k myšlence, že by také mohla něco vyzkoušet. Hledala práci na doma, chtěla přispět do domácnosti víc než jen výplatou a zároveň potřebovala činnost, která by jí dávala radost.

Pryskyřice ji zaujala díky tvůrcům, které sledovala na TikToku. Nejdřív pozorovala, jak pracují jiní, potom si objednala první materiál a začala sama zkoušet. První pokusy vznikaly pro ni samotnou a pro rodinu. Časem se ale výrobky začaly doma hromadit a přišla první větší příležitost.

Po několika měsících tvoření se na Lucii někdo obrátil s dotazem, jestli by nevyrobila přibližně dvacet záložek na Den dětí u nich na vesnici. Právě tehdy si uvědomila, že se její výrobky lidem líbí a že by tvorba mohla mít smysl i mimo rodinu.

První náušnice, první záložka a první objednávka

Úplně prvním výrobkem Lucie byly náušnice z UV pryskyřice. První výrobek z epoxidové pryskyřice byla záložka do knížky, která se podle jejích slov úplně nevyvedla. I tak ale patří k začátkům, bez kterých by další cesta nevznikla.

První objednávka přišla od známé. Chtěla záložky do knihy pro paní učitelky. Pro Lucii to byl důležitý moment. Měla radost a pocítila, že ji to posunulo zase o kousek dál.

Na začátku podle svých slov neměla vyloženě žádnou velkou podporu. Odvahu pokračovat jí dodal až zájem o výrobky. Každá nová objednávka doma udělá radost. U Elišky je prý ta radost ještě dvakrát větší, protože si vydělané peníze schovává a těší ji, že se její náramky líbí ostatním.

Pryskyřice, korálky a výrobky pro čtenáře i parádnice

EliLu dnes tvoří hlavně drobné výrobky, které mohou potěšit jako osobní dárek, malá radost nebo praktická maličkost. Lucie vyrábí z pryskyřice přívěsky, šperky, záložky do knih a žetonky do vozíků. Eliška tvoří náramky z korálků a zkouší i další přívěsky.

Podle Lucie jejich výrobky udělají největší radost lidem, kteří rádi čtou knihy, a také parádnicím. Právě záložky do knih patří k tomu, co si lidé na internetu objednávají nejčastěji. Na vánočních trzích zase vedly tlapičky jako přívěsky.

Je to tvorba drobná, barevná a osobní. Výrobek nemusí být velký, aby měl význam. Někdy stačí záložka, která doprovází oblíbenou knihu, náramek v oblíbených barvách nebo přívěsek, který člověku připomene něco milého.

Jak vzniká výrobek z pryskyřice

Cesta jednoho pryskyřicového výrobku začíná nápadem. Lucie si připraví návrh, formu, ozdoby, barvy a materiál. Forma musí být čistá, protože každý drobný detail se může ve výsledku projevit.

Potom přichází míchání pryskyřice a samotné vylévání formy. Právě to Lucii baví nejvíc. A potom ještě vyndávání hotového výrobku, protože u pryskyřice člověk nikdy úplně přesně neví, jaký bude výsledek.

Po vytvrdnutí někdy následují drobné úpravy, broušení, kompletace, focení a balení. Nejvíce času přitom nezabere samotná práce rukama, ale čekání. Lucie nejčastěji používá pryskyřici, která tvrdne 24 hodin, ale doma má i takovou, která tvrdne 72 hodin.

Samotná výroba jednoho výrobku jí obvykle zabere přibližně 45 minut. Záleží ale na tom, jestli jsou po vytvrdnutí potřeba další úpravy. U Eliščiných náramků se čas odvíjí od složitosti. Nejsložitější kousek, který zatím vyráběla, jí trval skoro hodinu.

Bublinky jako věčný soupeř

Nejtěžší částí práce s pryskyřicí jsou pro Lucii bublinky. Bojuje s nimi od začátku a stále se učí, jak pryskyřici správně namíchat, aby jich ve výrobku bylo co nejméně, a jak se jich zbavit přímo ve formě.

Zásadní je správné odměření a promíchání pryskyřice. Pokud je výrobek s květinou, je velmi důležité také správné usušení květiny. To zákazník na první pohled nevidí, ale pro výsledek je to podstatné.

Lucie se neobejde bez silikonových forem. Mezi její pomocníky patří také sprej proti bublinkám nebo obyčejný zapalovač. Právě tyto malé detaily rozhodují o tom, jestli bude výrobek čistý, hladký a povedený.

Nejméně oblíbenou částí je broušení. Tomu se snaží co nejvíc vyhýbat. Když se ale něco nepovede, výrobek buď vyhodí, nebo ho schová a až přijde správná nálada, zkusí ho zachránit. U Eliščiných náramků je oprava jednodušší – když se jí kombinace nelíbí, náramek rozváže a vytvoří jiný.

Kreativní chaos a tvoření navečer

Luciin běžný tvůrčí den začíná prací. Po práci se věnuje dětem, škole, domácnosti a až potom přichází čas na výrobu. Nejčastěji tvoří navečer, kdy už má větší klid a chvíli sama pro sebe.

Při práci buď sleduje streamy dalších tvůrců, nebo si pouští oblíbené písničky. Tvoření je pro ni radost a únik od běžných starostí. Může se seberealizovat, vypustit fantazii a na chvíli být sama se sebou.

Pracovní místo je zatím malé – malá místnost s komodou, u které stojí. Manžel jí ale připravuje vlastní místnost, kde bude mít stůl a bude moct tvořit pohodlněji, ve větším prostoru a vsedě. Eliška vyrábí ve svém pokojíku.

A pořádek? Tam je odpověď jasná: kreativní chaos.

Když se výrobek neprodá hned

Lucie otevřeně říká, že nejméně oblíbenou částí práce je čekání na to, jestli se výrobek prodá. To zná mnoho tvůrců. Výrobek vznikne, člověk do něj vloží čas, materiál a kus své představy – a potom čeká, jestli si najde svého člověka.

Každá objednávka proto znamená velkou radost. Nejen pro Lucii, ale i pro Elišku. U ní má prodej náramků ještě jeden důležitý rozměr: vidí, že se její práce líbí, a učí se, že vlastnoručně vytvořená věc může někomu udělat radost.

Jedna z objednávek Lucii obzvlášť potěšila. Paní si objednala více věcí a po pár dnech se ozvala znovu, jestli by jí Lucie nevyrobila další záložky do knihy. Taková zpětná vazba je pro začínající značku silná motivace.

Záložka se Stitchem jako první větší výzva

Mezi přáními, která Lucii překvapila, byla záložka do knihy s obrázkem Stitche. Byla to pro ni první větší výzva. První pokus se nepovedl, ale potom přišla na způsob, jak obrázek v pryskyřici ochránit tak, aby pěkně vynikl.

Právě podobné zakázky posouvají tvůrce dál. Nutí ho hledat řešení, zkoušet nové postupy a překonat neúspěšný první pokus. U pryskyřice je navíc výsledek vždy trochu nejistý. Člověk může mít jasnou představu, ale materiál si stejně udělá část práce po svém.

I proto Lucie říká, že každý kus je originál. Pryskyřice nikdy nedá stoprocentně totožný výsledek. A právě v tom je její kouzlo.

Co lidé u ruční tvorby často nevidí

Podle Lucie si lidé často neuvědomují čas, který za ruční tvorbou stojí. Od nápadu přes výrobu a zdokonalování až po samotný hotový výrobek. Zvenku může výrobek působit jako drobnost, ale cesta k němu není otázkou deseti minut.

U pryskyřice navíc nikdy není výsledek stoprocentně jistý. Tvůrce může mít představu, barvy, formu i ozdoby připravené, ale finální výsledek se ukáže až po vytvrdnutí.

Do ceny ruční práce se podle Lucie nepromítá jen materiál. Patří do ní čas, balení, elektřina, opotřebení pomůcek, samotné balení výrobku a u lidí, kteří tvoří jako živnostníci, také povinné poplatky nebo případný pronájem prostoru.

Originál, který nejde zopakovat úplně stejně

Kouzlo ručně vyráběného výrobku vidí Lucie hlavně v originalitě. I kdyby se člověk snažil sebevíc, nikdy nevyrobí dva stoprocentně totožné kusy.

U pryskyřice to platí dvojnásob. Barvy se mohou rozlít jinak, ozdoby si sednou jinak, drobné detaily se projeví jiným způsobem. Výrobek je pokaždé trochu jiný a nese vlastní příběh.

Lucie říká, že každá ruční práce má svůj příběh. A právě to je rozdíl oproti sériové produkci. Ruční výrobek nemusí být dokonalý jako strojový kus. Jeho hodnota je v tom, že vznikl jednotlivě, rukama konkrétního člověka.

Focení jako další velká škola

Vedle bublinek v pryskyřici je pro Lucii náročné také focení výrobků. Fotky si pořizují samy a stále se učí, kdy, kde a jak výrobek naaranžovat, aby bylo vidět to podstatné.

Nejtěžší jsou pro ni detaily. Stále hledá svůj styl, správné světlo a způsob, jak výrobky fotit tak, aby byly pěkné, barevné a zároveň pravdivé. Sama říká, že každá fotka je zatím jiná.

Dobrá produktová fotografie by podle ní měla ukázat detail a sytost barev. U pryskyřice je to obzvlášť důležité, protože právě barvy, průhlednost, ozdoby a drobné vrstvy dělají výrobek zajímavým.

Trhy, Vinted, TikTok a Targalo

První výrobky Lucie prodala přes Vinted. Byly to začátečnické kousky, které podle ní nebyly stoprocentně dokonalé, ale i tak udělaly radost. Společně s dcerou prodávaly také na trzích a babička Elišce prodala několik náramků v práci.

Prodej na trzích má podle Lucie své kouzlo. Člověk si může výrobek prohlédnout osobně, zeptat se na to, co ho zajímá, a popovídat si s prodejcem. Právě osobní kontakt je u ruční tvorby velmi cenný.

Dnes prodává na Targalu a zájemci si mohou objednat také přes zprávu na TikToku. O Targalu se dozvěděla od známé, kterou sleduje na TikToku, a později na ni začaly vyskakovat reklamy na Facebooku.

Proč dává EliLu smysl Targalo

K prezentaci na Targalu Lucii přivedlo jednoduché vystavení tvorby a přijatelná měsíční cena. Sama oceňuje, že jde o částku, která ji nezruinuje ani ve chvíli, kdy zrovna nic neprodá.

U začínajících značek je to důležité. Tvůrce teprve hledá styl, učí se fotit, ladí popisky, zkouší, co lidé chtějí, a zároveň nechce investovat velké částky do složitého prodeje.

Lucie také věří, že zákazníci chtějí znát příběh člověka, který výrobek vytvořil. Podle ní je důležité budovat důvěru mezi prodejcem a kupujícím – a právě příběh je jeden ze způsobů, jak tuto důvěru získat.

Kam chce EliLu růst

Lucie by během příštího roku chtěla zlepšit prezentaci a získat více zákazníků. Za pět let by si přála, aby byly s dcerou „hodně vysoko“, ale zároveň zůstává realistická. Bude ráda, když se budou výrobky líbit a prodávat i za několik let.

Velkým snem je vymyslet vlastní výrobek, na který by jí manžel vytvořil formu. Zatím přemýšlí, co přesně by to mohlo být. Chystá také nový výrobek, ale zatím se stále učí pracovat s formou.

Kdyby se tvorba stala její hlavní obživou, byl by to splněný sen. Znamenalo by to pracovat sama na sebe a mít možnost být s dětmi, když mají volno. Prozatím je EliLu radost a cesta, která se postupně skládá krok za krokem.

Vzkaz pro ty, kteří váhají začít tvořit

Lucie by lidem, kteří váhají začít tvořit, řekla jednoduše: nebojte se začít. Za zkoušku nikdy nic nedáte.

Sama se bála a dnes je ráda, že se do tvoření pustila. Začátek nemusí být dokonalý. První výrobek se nemusí povést. Fotky nemusí hned vypadat profesionálně. Důležité je zkusit to, učit se a vydržet.

Největší tvůrčí radost podle ní přichází ve chvíli, kdy se výrobek prodá a dělá radost někomu dalšímu. Právě tehdy si tvůrce může říct, že jeho práce našla svoje místo.

Kde na Targalu hledat drobné ruční radosti?

Pokud vás baví pryskyřicové záložky, přívěsky, šperky, náramky z korálků nebo drobné ručně vyráběné dárky, můžete na Targalu procházet sekci výrobky. Najdete zde hotové autorské práce od tvůrců, kteří do svých výrobků vkládají čas, nápad i vlastní příběh.

Jestli hledáte něco osobního podle konkrétní představy, můžete se podívat také do sekce zakázková výroba. Právě u záložek, přívěsků nebo náramků může být domluva s tvůrcem cestou k drobnosti, která bude opravdu osobní.

Pro ty, kteří sami tvoří nebo chtějí začít, mohou být zajímavé také materiály a polotovary a kurzy. Někdy totiž stačí první forma, první korálky nebo první nápad – a člověk zjistí, že ho tvoření opravdu baví.

Shrnutí: rodina, spojení a koníček

Příběh značky EliLu ukazuje, že ruční tvorba může začít velmi nenápadně. Jedním dětským koníčkem, jednou maminkou, která hledá odreagování, a prvním pokusem s pryskyřicí.

Dnes pod značkou EliLu vznikají pryskyřicové záložky, přívěsky, šperky, žetonky i korálkové náramky. Někdy se výrobek povede hned, někdy se objeví bublinky, někdy je potřeba pokus zopakovat. Ale právě tím se tvůrce učí.

Nejdůležitější na celé cestě je radost – radost z výroby, z nového nápadu, z první objednávky, z toho, že se výrobek líbí, a také z toho, že se z domácího tvoření může stát společný rodinný příběh.