Monika Pilátová o sobě říká - malování je pro mě radost, svoboda a návrat k sobě

Monika Pilátová tvoří pod názvem Monika Pilátová galerie. Její obrazy jsou plné žen, barev, nálad a vnitřních příběhů. K malování se dostala před několika lety kdy se přestěhovala ze Znojma do Brna. Velmi rychle zjistila, že nejde jen o volnočasovou aktivitu ale o velkého koníčka.

Monika Pilátová dnes žije v Brně-Líšni se svým manželem a tvoří pod názvem Monika Pilátová galerie. Sama říká: “Nikdy jsem si nemyslela, že se budu malování věnovat natolik, abych své obrazy jednou ukazovala okolí. Jenže tvorba si k ní našla cestu velmi přirozeně. Nejprve, jako radost, pak jako relaxace, později jako prostor, ve kterém se dá svobodně dýchat, zkoušet, hledat a objevovat.

Její obrazy nejsou přesnou kopií reality. Nejčastěji se v nich objevují ženy, barvy, abstraktní nálady, příroda, květiny nebo zvířata. Monika má ráda kombinovanou techniku, suchý pastel, akryl, olej, strukturovací pasty i různé materiály, které obrazu dodají hloubku a osobitost. Každý obraz je pro ni trochu cesta. Někdy jasná, jindy překvapivá. A někdy se z nepovedeného místa nakonec stane nový nápad.

Na její tvorbě je zajímavé právě to, že nevzniká z potřeby následovat trendy. Monika ví, co se líbí a co by se, možná, prodávalo snáze, ale nechce kvůli tomu ztratit sama sebe. Raději maluje po svém. Svobodně, nenásilně a s radostí.

Od potřeby někam patřit k lásce na celý život

Chuť tvořit měla Monika odjakživa. K malování se naplno dostala až před několika lety, po přestěhování se ze Znojma do Brna. V novém městě nikoho neznala a hledala místo, kam by mohla patřit. Chtěla smysluplně trávit volný čas a potkat lidi, se kterými bude sdílet podobnou energii.

Zlom přišel na kurzu malování suchým pastelem. Tam potkala Žanetu a partu žen, se kterými začala tvořit v ateliéru ArteSvět v Brně. Z obyčejného kurzu se postupně stalo něco mnohem hlubšího. Monika o malování říká, že to byla láska na celý život. Když jeden den nemaluje, chybí jí to.

Zpočátku o tvorbě neuvažovala, jako o něčem vážnějším. Byla to především relaxace. Jenže obrazy začalo chválit její okolí. Pak se prodal první obraz a tím přišel důležitý impuls pokračovat. Nešlo jen o prodej samotný. Šlo o potvrzení, že to, co vzniká pod jejíma rukama, se může dotknout i někoho dalšího.

První prodej, první výstava a odvaha ukázat se

Na svůj první prodaný obraz Monika nezapomněla. Byla to barevná duha vytvořená suchým pastelem na papíře. Koupila si ji zcela neznámá žena. Monika tomu nejdřív nemohla uvěřit. Zároveň ale přišla obrovská radost, která jí zvedla sebevědomí a dodala chuť tvořit dál.

Podobně důležitým momentem bylo vystavení jejího prvního obrazu na společné výstavě pořádané ateliérem. Chtělo to odvahu, ale vyplatilo se. Od té doby své obrazy vystavuje pravidelně na skupinových výstavách.

Monika se popisuje, jako introvertní typ. Mnoho lidí z jejího okolí by patrně nečekalo, že se jednou představí také formou autorské výstavy. Ta se uskutečnila na podzim minulého roku a byla pro ni velkým krokem.

Vedle společných výstav s ateliérem ArteSvět tak přišla také vlastní autorská výstava a vernisáž. Právě tyto chvíle ukazují, že ruční tvorba není jen o hotovém výsledku. Je i o odvaze. O překonání nejistoty. O rozhodnutí ukázat něco osobního lidem, kteří na to mohou reagovat různě.

Obrazy žen, abstrakce a nálady, ve kterých si každý najde něco svého

Když má Monika popsat svoji tvorbu někomu, kdo ji nikdy neviděl, mluví hlavně o ženách. Ženské motivy jsou pro ni typické. Nejde ale o realistické portréty. Častěji se pohybuje na hranici abstrakce, nálady a symbolického vyjádření. Žena v jejím obraze nemusí být konkrétní osoba. Může být pocitem, představou, vnitřním obrazem nebo příběhem, který si divák doplní sám.

Vedle žen se v její tvorbě objevuje také příroda, květiny, zvířata a klasická abstrakce. Právě abstraktní obrazy Monika vnímá jako prostor, ve kterém se odráží momentální stav mysli. Každý člověk v nich může najít něco jiného. Jednomu připomenou klid, druhému pohyb, dalšímu vzpomínku nebo náladu, kterou neumí přesně pojmenovat.

Svůj styl by popsala třemi slovy: různorodý, nenásilný a hravý. Nechce se uzavírat do jedné šablony. Její tvorba se vyvíjí s praxí, zkušenostmi a novými technikami. Sama věří, že každý tvůrce časem získává vlastní rukopis. U ní ho lidé mohou poznat podle motivů, způsobu zpracování a celkové filozofie tvorby.

Kombinovaná technika: pastel, akryl, struktury a ruce od barev

Monika začínala malovat suchým pastelem. Právě u něj ji okouzlilo, že člověk pracuje hodně rukama. Barva se roztírá po plátně nebo papíře, a tím se získávají krásné barevné tóny a stínování. Barevný prášek se dostává do dlaní i na pracovní místo. Vzniká přímý kontakt mezi tvůrcem, materiálem a plátnem. Monika s úsměvem říká, že si u této techniky člověk připadá, jako pravý umělec, protože barevný a špinavý od pastelů není jen obraz, ale často i celé okolí.

Nejvíce, Moniku, oslovuje kombinovaná technika.Umožňuje jí spojovat více médií a materiálů. Často začne suchým pastelem, kterým vytváří základ a podklad na plátně pro další tvoření. Potom přidává akrylové barvy, strukturovací pastu, látky nebo různé další komponenty. Detaily většinou dokončuje linerem a barevnými pastami. Každé médium má podle ní svá pravidla, ale právě jejich kombinování jí dává největší volnost.

Občas maluje také olejem. Tato technika je pro ni jiná, pomalejší a odlišná v práci s barvou. Je ale zajímavá a obrazy malované olejem jsou velmi hezké. Doma si někdy kreslí tužkou nebo pastelkami na papír a zkouší akvarel, který považuje za nejtěžší. Právě zkoušení nových možností je pro ni důležitou součástí tvůrčí cesty.

Jak vzniká jeden obraz

Cesta každého obrazu je rozmanitá. Záleží na situaci. Někdy Moniku inspiruje procházka, výlet nebo detail v přírodě. Jindy ji zaujme něco na internetu, třeba na Pinterestu. Občas má nápad v hlavě delší dobu a jen čeká na správný okamžik. Inspirace, podle ní, může přijít i úplně nečekaně — třeba během jiné činnosti nebo ve chvíli, kdy se něco na obraze nepovede.

Nejprve si vybere námět. Podle něj vybírá vhodnou velikost a tvar plátna. Následně přemýšlí, jakou technikou by bylo nejlepší téma zpracovat. Někdy si na plátno udělá skicu, jindy začne volněji. Vybere barvy, připraví si materiály a pustí se do práce. Podle média, které používá, se potom obraz vyvíjí vlastním tempem.

Když je hotovo, obraz ošetří fixačním sprejem, nalakuje lakem, vyfotí a připraví k prezentaci. Důležitá je pro ni kvalita materiálu, aby byl obraz připravený k zavěšení a klient neměl žádné další starosti. Jen zavěsit obraz na to správné místo. Zákazník, možná, na první pohled nevidí všechny kroky, které předcházely hotovému dílu, ale právě ony rozhodují o výsledku.

Tvůrčí klid, čaj a pracovní koutek v obýváku

Monice se nejlépe tvoří přes den, ideálně dopoledne. Potřebuje klid, aby se mohla ponořit do myšlenek. Nejraději maluje v tichu. Hudba, podcast nebo ruch by ji spíš rozptylují. Jejím malým rituálem je čaj, který si při tvorbě ráda popíjí.

Doma tvoří ve svém malém pracovním koutku v obýváku, který jí vytvořil manžel. Je sice malý, ale světlý a má ho ráda. Většinou je na něm stále něco rozpracovaného. Přes léto maluje také na terase u bytu. Nejvíce prostoru ale nachází v ateliéru, kam chodí jednou týdně. Tam se může malování věnovat několik hodin bez přerušování.

Na otázku, jestli má při práci pořádek, nebo kreativní chaos, odpovídá bez váhání: kreativní chaos. K malování to u ní zkrátka patří. Barvy, pomůcky, rozpracované obrazy, materiály a nápady vytvářejí prostředí, ve kterém vzniká něco nového.

Když obraz pohltí čas

Monika říká, že ji práce na obraze dokáže úplně pohltit. Na začátku se potřebuje trochu soustředit, ale jakmile se dostane do procesu, ztrácí pojem o čase. Často se jí nechce ani končit. Tvorba pro ni není hlavní práce, ale velký koníček, který chce dál rozvíjet.

Nejvíc ji baví závěrečné fáze obrazu. Konečné úpravy, dolaďování a lakování, kdy už je vidět finální výsledek. Naopak nejméně oblíbené jsou pro ni drobné detaily, opakující se motivy a samozřejmě úklid. Sama o sobě říká, že není příliš detailový typ. Má raději volnější tvorbu.

Ne každý obraz se povede podle plánu. Někdy se musí přetvořit, někdy vznikne úplně jiný výsledek a někdy je lepší obraz na čas odložit. Monika to bere jako zkušenost. Právě v tom je jedna z krás ruční tvorby. Ne všechno lze přesně naplánovat. A někdy se hodnota obrazu ukáže až ve chvíli, kdy tvůrce přijme změnu.

Vlastní cesta místo honby za trendy

Monika trendy sleduje, ale nechce podle nich tvořit. Ví, že kdyby se jim více přizpůsobila, možná by se její obrazy snáze prodávaly.. Jenže to by, podle jejích slov, už nebyla ona. Její tvorba vychází z vnitřní potřeby malovat svobodně, ne z kalkulu.

Ráda se vrací k modré barvě, k motivům žen a k materiálům, které dávají obrazu strukturu. Baví ji pasty, vrstvy a různé způsoby dotváření povrchu. Její obrazy mají vyzařovat pohodu, klid, zamyšlení a radost. Chce, aby s nimi byl člověk rád. Aby se na ně mohl dívat opakovaně a nacházet v nich něco svého.

Mezi srdcové obrazy řadí například slona malovaného olejem. Byl to její první zvířecí motiv na plátně a podle reakcí okolí působí téměř živě. Z poslední doby zmiňuje také obraz nazvaný Melodie v barvách, který namalovala také olejem — technikou, ke které se vrací jen občas.

Reakce zákazníků, které zůstanou v paměti

Pro tvůrce bývají reakce lidí často stejně důležité, jako samotný prodej. Monice utkvěl v paměti například moment, kdy si klientka koupila obraz s názvem Hory a pověsila si ho v ložnici tak, aby ho viděla každé ráno po probuzení. Taková reakce ji potěšila a dojala.

Silný příběh mají také mandaly, které vytvořila pro klientku a její maminku jako poděkování. Každá dostala jiný obrázek a jejich reakce byla natolik krásná, že na ni vzpomíná dodnes. Právě takové chvíle ukazují, že obraz nemusí být jen dekorace na stěně. Může se stát osobním darem, připomínkou, poděkováním nebo tichým místem, ke kterému se člověk vrací.

V poslední době ji potěšila také zakázka na obraz s tématem Moudrost a Bohatství, kterou vnímá, jako výzvu. Zakázkové tvorbě se zatím věnovala jen okrajově, ale právě podobná zadání mohou být novým impulsem.

Co lidé u ručně malovaného obrazu často neví

Monika by si přála, aby lidé, při výběru ručně malovaného obrazu, více vnímali, co všechno se za ním skrývá. Nejde jen o plátno a barvy. Do ceny i výsledku vstupují materiály, pomůcky, čas, zkušenosti, zkoušení technik, příprava, samotná tvorba, focení i bezpečné balení.

Ruční práce má podle ní kouzlo hlavně v tom, že neexistují dva stejné obrazy. Každý vzniká jinak, v jiné náladě, s jiným příběhem a jiným dotekem ruky. I když by se tvůrce snažil vytvořit podobný motiv, výsledek nikdy nebude totožný. Právě v tom je rozdíl oproti sériové produkci.

Pro Moniku je na tvůrčí práci krásné, že ji naplňuje a přináší jí relaxaci. Není to povinnost, ale radost. Náročnější stránkou je, podle ní, především konkurence a snaha prosadit se. V online prostředí je těžké najít správné zákazníky a dostat tvorbu mezi lidi, kteří jí budou rozumět.

Prodej, focení a hledání správného zákazníka

Cesta od tvorby k zákazníkovi je pro Moniku jednou z nejnáročnějších částí celé tvůrčí dráhy. Největší výzvou je propagace a hledání lidí, které její obrazy opravdu osloví. Na sociálních sítích a vlastním webu své obrazy prezentuje, ale zkušenost s online prodejem zatím nevnímá jako jednoduchou.

Velkou podporou je pro ni ateliér ArteSvět, který pořádá společné výstavy. Právě výstavy jí pomáhají dostat tvorbu mezi lidi přirozeněji. U obrazů je totiž osobní setkání často velmi důležité. Barvy, struktura, velikost i atmosféra díla mohou naživo působit jinak než na fotografii. Velkou oporu má také ve svém manželovi, který pro ni uspořádal první autorskou výstavu v Brně.

Focení obrazů považuje Monika za velmi důležitý, ale náročný krok. Fotí si je sama, nejlépe při světle a na jednoduchém pozadí. Potom snímky většinou upravuje ořezem. Nejtěžší je podle ní zachytit obraz tak, aby vypadal jako ve skutečnosti. Dobrá fotografie by měla ukázat velikost, techniku, materiál, barvy i atmosféru. Reálný dojem z obrazu je pak pomyslnou třešničkou na dortu.

Proč dává Monice smysl Targalo

Na Targalo.cz narazila Monika při hledání dalších možností, jak své obrazy prezentovat. Zaujala ji možnost vystavit díla v prostředí, které je zaměřené na tvůrce a ruční práci. Na zkoušku proto přidala několik obrazů.

Na myšlence Targala, jako galerie tvůrců, jí dává smysl především možnost prezentace a následná podpora. Právě u autorské tvorby je důležité, aby výrobek nebyl vytržený z kontextu. Zákazníka často nezajímá jen cena a rozměr, ale také člověk, který za dílem stojí, jeho cesta, rukopis a příběh.

Monika sama vnímá, že příběh pomáhá budovat důvěru, vztah k obrazu i lepší pochopení jeho hodnoty. A právě to je u ručně malovaných obrazů zásadní. Obraz není anonymní položka v katalogu. Je to výsledek osobní práce, hledání, barev, času a odvahy.

Na čem Monika právě pracuje

V současné době má Monika rozmalovaný obraz, který je určený na výstavu s tématem „Slavný malíř rukou amatéra“. Vybrala si Egona Schieleho a portrét jeho sestry, kterou ve svých uměleckých začátcích často maloval. Monika obraz zpracovala s nádechem moderní, barevné doby.

Zároveň přemýšlí nad novou zakázkou se specifickým zadáním. Téma moudrosti a bohatství pro ni představuje výzvu. A právě výzvy jsou pro ni důležité. Pomáhají jí posouvat se dál, zkoušet nové možnosti a hledat vlastní způsob vyjádření.

Do budoucna by se chtěla více zviditelnit. Nesní o tom, že bude tvořit podle očekávání druhých. Naopak. Jejím přáním je malovat dál po svém a občas své obrazy představit na výstavě. Tvorba, jako hlavní zdroj obživy, je pro ni nepředstavitelným snem.

Co Monice tvorba dala

Malování pro ni znamená únik z reality, snění, odpočinek, relaxaci a pocit z dobře vykonané práce. Po přestěhování do Brna jí pomohlo stát se součástí komunity stejně naladěných lidí. Přineslo jí nová přátelství, větší sebevědomí a poznání, že něco dokáže.

Na své cestě je nejvíc pyšná na odvahu ukázat první obraz. Dnes by svému mladšímu já řekla jednoduše: nenech se ničím odradit a limitovat. Maluj.

A stejný vzkaz má i pro lidi, kteří váhají začít tvořit: pokud máš chuť tvořit, začni hned a neboj se. Tato věta dobře vystihuje i její vlastní cestu. Nebyla o velkém plánu. Byla o chuti vzít do ruky barvy, přijít mezi lidi, zkusit to a postupně získávat odvahu.

Kde na Targalu hledat obrazy a autorskou tvorbu?

Pokud vás baví originální obrazy, dekorace a tvorba s osobním rukopisem, můžete na Targalu procházet především sekci Obrazy. Najdete zde hotové autorské práce od tvůrců, kteří do svých výrobků vkládají čas, zkušenosti i vlastní příběh.

Shrnutí: obraz jako radost, svoboda a kus odvahy

Příběh Moniky Pilátové ukazuje, že tvorba nemusí začít velkým plánem. Někdy začne potřebou někam patřit, vyzkoušet kurz, potkat fajn lidi a smysluplně trávit volný čas. Z malé chuti tvořit se ale může stát něco, co člověka provází každý den.

Moničina galerie je postavená na barvách, ženských motivech, kombinované technice a osobním přístupu. Monika netvoří podle trendů, ale podle sebe. Chce, aby její obrazy přinášely pohodu, klid, zamyšlení a radost. A právě to je na její tvorbě nejdůležitější.

Její cesta je také připomínkou, že za ruční tvorbou stojí mnohem víc než hotový výrobek. Je v ní odvaha ukázat se, práce s nejistotou, hledání vlastního rukopisu, radost z dokončeného obrazu i reakce lidí, které dokážou tvůrce povzbudit na dlouhou dobu.